Když prvňáčci nastupují do první třídy, často jsou plní nadšení a odhodlání všechno zvládnout co nejlépe. Chtějí být ve všem dobří, všechno umět a všechno zvládat. Jenže ne vždy to jde. Ačkoli žákovské knížky malých prvňáčků zpravidla zdobí jedničky jako biče, tu a tam se objeví i horší známka. A školáčci to těžce nesou.
Jak se zachovat, když dítě přinese špatnou známku?
Rozhodně není pravidlem, že děti v první třídě musí domů nosit nutně jen samé jedničky. Spousta lidí si to sice myslí, že pokud byste se podívali do žákovských knížek několika prvňáčků, narazili byste i na jiné známky. Proto byste jako rodiče měli vědět, jak se zachovat v případě, kdy vaše dítko přijde domů s nějakou horší známkou – ať už to bude dvojka nebo třeba trojka. I tyhle známky děti dostávají a je potřeba být na to připraven.
Když si tu známku zlepšíš, dostaneš odměnu
Odměňovat děti za dobré známky není vůbec špatný nápad. I dospělí lidé potřebují motivaci, natož pak malé děti. Důležité ovšem je motivovat je správně. Neslibovat jim věci, které nejste schopni splnit – takové motivace by měly spíše opačný účinek. Jakmile tedy váš školáček přijde se špatnou známkou, ujistěte ho, že se nic neděje. Zároveň mu řekněte, že když si tu známku opraví, dostane nějakou odměnu – třeba zmrzlinu, pohár, nějakou hračku atd.
Nechtějte po dětech zázraky, učený z nebe nespadl
Někdy mají rodiče tendence vidět ve svých dětech malé Einsteiny, často se stává, že si prostřednictvím svých dětí plní svoje doposud nenaplněné ambice. V rozumné míře to ničemu neuškodí, ovšem jakmile se to začne přehánět, může to být problém. Nemůžete po dětech chtít, aby byly od prvního školního dne do toho úplně posledního zvyklí dostávat jen samé jedničky. Někdy zkrátka není den a nemusí se vše povést. Pamatujte, že učený z nebe nespadl a každý má někdy právo udělat chybu.
