Stanovit dítěti hranice je důležité již v brzkém věku. Ovšem lze k tomu přistupovat jinak, nežli s křikem a dětským pláčem. Ukázat dítěti, co si může a nemůže dovolit, tak zvládnete i v klidu. Navíc pokud se obejdete bez křičení, zvyšování hlasu nebo rozčilování, dítě si hranice uvědomí mnohem lépe a především je snadněji přijme.
Vytýkání pouze tváří v tvář
Když dítko učiní něco nežádoucího a vy ho tak budete chtít pokárat, vždycky k němu podřepněte, abyste byli tváří v tvář a mohli tak navázat oční kontakt. Pro získání jeho plné pozornosti jej můžete jemně uchopit za ramena. Poté dítku řekněte váš požadavek – například: „musíš jít za ruku, jezdí tady auta“ nebo „tohle není na hraní, hraj si třeba s panenkou“ a podobně.
Pojďme dělat něco jiného
Že se to či ono nedělá, můžete dítěti vysvětlit i tak, že ho přimějete dělat to jinak. Kupříkladu když doma bude chtít kreslit na zeď, dejte mu papír. Zkrátka se pokuste ono špatnou aktivitu nahradit jinou, která bude podobná, ale lepší. Vždycky se dá najít rozumnější alternativa.
Pravidla vysvětlujte s předstihem
Hranice musíte dítěti stanovit již předem, třeba ještě než vyrazíte ven. Řekněte dítěti například: „pokud po ostatních dětech budeš házet písek, půjdeme domů!“ nebo „děti se nebíjí, pokud budeš bít kamarády, nebudeš si s nimi moci hrát“ či „jestli se mnou nepůjdeš za ruku, zůstaneme doma“ a podobně.
Dejte dítěti na výběr
Tu a tam je potřeba dítěti ukázat, že i ono může o něčem rozhodovat. Podaří se vám tak předcházet celé řadě konfliktních situací. Až půjdete ven, můžete dát dítěti vybrat, zda si na sebe vezme zelenou nebo modrou mikinu. Až půjdete spát, můžete ho nechat rozhodnout o tom, kterou pohádku budete číst a podobně.
