Poté, co v patnácti zjistil, že víc než kytky ho zajímají knížky, se rozhodl, že se jednou chce živit psaním. Kariéru romanopisce uložil prozatímně k ledu dříve, než začala, básníkem je pouze příležitostně, pro potěchu vlastní a svých blízkých, a v poslední době se snaží postávat na volné publicistické kuří nožce. Přednostně se zabývá asijskou kinematografií (Japonsko, Jižní Korea, Hongkong), k níž se dostal před jedenácti lety skrze japonské animované filmy. Stále více pozornosti věnuje dětským snímkům, infantilnosti ve filmech a otázkám, kterak může dospělý přistupovat k recenzování děl určených nejmenším divákům. Odpovědí si zatím není jist. Pravidelně publikuje v kulturním čtrnáctideníku A2, filmovém dvouměsíčníku Cinepur, internetovém deníku aktuálně.cz a portálu o asijském filmu rejže.cz.

Nejoblíbenější pohádka
Naušika z větrného údolí

Nejoblíbenější dětská knížka
Malý princ

Oblíbený pohádkový hrdina/hrdinka
Malý princ – není sice úplně z pohádky, ale je to princ

Jakou pohádkovou bytostí bys chtěl být?
Letadélkem Kánětem

Čeho ses jako dítě nejvíc bál?
Bubáka a Freddyho Krügera

Měl jsi nějakou tajnou skrýš?
Pouze spoustu skrýší na ukrytí sebe sama, různými bunkry počínaje, peřiňákem konče

Nejoblíbenější večerníček
Rákosníček