Z dětských a klackovitých let jsem se v roce 2008 rovnou přehoupl nikoliv do tolik očekávané dospělosti, nýbrž do okrajové pohádkové postavy v jedné dětské knížce („potulný muzikant Jakub Pech“). Vedle složení maturitní a absolventské publicistické zkoušky to považuji za prozatímní vrchol své profesní dráhy. Jak však vyplývá z odpovědí na anketu, mým cílem je dotáhnout to na zlatou rybu.

Na stránky Město pro děti.cz přispívám do rubrik o hudbě, filmech a společenských hrách, protože je fajn se odreagovat od psaní „dospěláckých“ textů, které zveřejňuji jinde.

Nejoblíbenější pohádka
Nekonečný příběh (který měl ovšem skončit po prvním díle)

Nejoblíbenější dětská knížka
S malířem kolem světa, Fimfárum, Zneuznaní Edisoni, Stvoření světa

Oblíbený pohádkový hrdina/hrdinka
Kocour Mikeš (když jsem odrostl, fascinoval mě jeho bratranec, mluvící kocour v Mistrovi a Markétce)

Jakou pohádkovou bytostí bys chtěl být?
Zlatou rybkou

Čeho ses jako dítě nejvíc bál?
Barbuchy (už jen toho slova) a černokněžníka Zababy

Měl jsi nějakou tajnou skrýš?
Svým způsobem – celý můj pokoj byl tajnou, chaotickou skrýší, ve které jsem věci uměl nalézt jen já… Někdy.

Nejoblíbenější večerníček
Mach a Šebestová (původní epizody) – záviděl jsem jim utržené sluchátko, ale když jsem dostal první mobil, byl jsem zklamaný…