Adaptace televizního seriálu ze šedesátých let definitivně potvrzuje, že Tim Burton - coby jeden z vizuálně nevýraznějších a nejcitlivějších hollywoodských režisérů - ztratil svůj cit pro práci s postavami i prostředím. Pod naleštěnými obrázky už nedříme smutek a groteskno, ale prázdnota stylu, děravý scénář a zcela neživotné postavy.

Do příběhu upíra, který se vrátí po dvou staletích na své rodinné sídlo, jistě notná porce neživosti patří. A přinejmenším úvodní čtvrthodinka naznačuje, že v tomto filmu půjde o neoriginální, nicméně zábavný pastiš, které záměrně přehání všechny inspirace, které si porůznu bere.

Už při úvodní scéně, objasňující, kterak byla na Barnabase Collinse (Johnny Depp) uvržena kletba a kterak byl uvězněn v rakvi pod zemí na dlouhá staletí, působí vizuální složka i Deppovo herectví značně přepáleným dojmem. Pořád si ale můžeme říkat, že si režisér ironicky pohrává s přebujelou vizualitou romantických obrazů.

A samotný Depp vlastně od Pirátů z Karibiku už tak nějak hraje sebe sama a balancuje na hraně manýry, neboť v tomto způsobu hereckého projevu je hranice mezi sebereflexivní zábavou a vlastní karikaturou velmi tenká.

Když děj přeskočí do sedmdesátých let minulého století, mění se i způsob snímání a barevnosti podle dobových pravidel. Z předchozích pláten malíře Caspara Davida Fridricha vskakujeme do vizuálního světa kinematografie sedmdesátých let. Ale vzápětí se tyto alespoň nějak motivované hrátky s formou ztrácí a film se s dalším odvíjením děje začíná rozpadat.

Burtonova díla nikdy nebyla velkými vyprávěními. Ustrojení filmového světa, groteskní atmosféra, v níž bylo místo pro bizarno i opravdový smutek bez patosu a postavy, s nimiž se šlo i v jejich extravagantnosti lidsky ztotožnit – to jsou hlavní devizy režisérových nejlepších děl jako je Střihoruký Edward, Batman se vrací či Ospalá díra.

Přestože jeho filmy nebyly košaté či epické, dříve uměl vyprávět a dát prostor svým protagonistům. V Temných stínech vytvořil svět, kde se libovolně mísí napětí s takřka parodickou komikou a v tomto světě už není místo pro hrdiny. A legrace už není podvratná či bláznivá, ale spíše bezzubá. Jestliže ještě ve snímku Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street hrál Depp jakýsi protipól svého střihorukého Edwarda – aktivního cynického temného hrdiny, který stojí proti pasivnímu smutnému romantickému Edwardovi, v novém filmu se Barnabasovy charakterové rysy už proměňují pouze podle potřebné pointy v jednotlivých situacích.

Chvíli je vtipný, jindy směšný, někdy hrdý, jindy k politování. Není jen nemrtvý, je zcela bez života. Špatně napsaný scénář, který zapomíná na své postavy a jiné vláčí dějem jako hadr na holi, není už zdaleka natočen tak jistou rukou jako tomu bylo před deseti a více lety.

Po zhlédnutí této směsi hororu, komedie a staré romantické zkazky zůstane v hlavě pár obrazů, které zaujmou pozornost a nepřekračují hranici kýče, pár podařených vtipů a jeden velký zmatek. Je to smutný konec režiséra, jehož filmy dříve tak inspirativně balancovaly na hraně mezi dětským viděním světa a hlubokými emocemi.

Režie: Tim Burton
Hrají: Johnny Depp, Helene Bonham Carter, Michelle Pfeiffer, Eva Green a další
Země původu: USA
Žánr: komedie, fantasy
Zvuk: anglicky s českými titulky
Délka: 113 minut
Distribuce: Warner Bros
Premiéra: 10. května 2012
Doporučený věk: pro děti od 12 let

Autor recenze: Tomáš Stejskal
Hodnocení: 2/5

Foto: Warner Bros