Nová adaptace dnes už klasické dětské knížky Knoflíková válka se letos dočkala v "rodné" Francii hned dvou zpracování. Jedno z nich se dostalo i do našich kin a jedná se o ukázkový příklad toho, jak to obvykle dopadá, když se někdo snaží původně dětskou knihu „obohatit" o závažná témata, děti tím vychovat a dospělý doprovod uspokojit. Nebudeme chodit kolem horké kaše, dopadlo to strašně.

Musím se přiznat, že mě v dětství zcela minula tato kniha, která byla pro mnoho mých vrstevníků (a několik předchozích generací kluků, ale i holek) srdeční záležitostí. Takže jsem novou adaptaci příběhu o dvou nesmiřitelných partách kluků v jedné francouzské vísce sledoval bez nostalgie, na rozdíl od mého kolegy, který během projekce trpěl o poznání více.

Přesto jsem po většinu času jen nevěřícně kroutil hlavou. Po zhlédnutí mi to nedalo a trochu jsem se začetl do knižní předlohy, abych zjistil, v čem spočívá její obliba. A nevěřil jsem svým očím.

Z knihy samotné, z onoho vášnivého klukovského dobrodružství, které se nebojí silnějších slov i skutků a přitom je tak citlivé, jak dnes nebývá vůbec zvykem, nezůstalo ve filmu takřka nic. Místo chlapeckých půtek a chlapeckého pohledu na svět, tedy té perspektivy, kde mají své nutné místo rošťárny i přeměřování pindíků, vznikl film, který přenáší předlohu do prostředí válečné Francie a naťukává mimo jiné takové problémy jako je židovská otázka, třídní rozdíly či hrdinnost francouzského odboje.

Pro klukoviny takřka nezbyl prostor, to minimum času na vlastní dětské lumpačení zabírá z velké části tematika dětské lásky, s níž je konfrontován vůdce party Lebrac.

Všechny zmíněné „závažné" motivy jsou ve snímku podány buď zkresleně, nebo přímo kýčovitě, nehledě na to, že holky ani problémy dospělých nemají v tomto díle co dělat. Ale chápu, že pro nalákání dívčího publika je třeba udělat vše. Nerozumím tomu, že někteří dospělí jedinci oceňují znesvěcení silného příběhu hloupě vykreslenými tématy spojenými se situací druhé světové války.

Dovedu si naopak představit, že některé děti to bude místy bavit, protože děti jsou vděčné a nemohou se dost dobře bránit tomu, když jim někdo kazí vkus. I pokud odhlédneme od obsahových inovací, formální stránka, kamerou počínaje a hudbou konče, by zasloužila pěkných pár ran na holou. Anebo – abychom byli věrní předloze – rovnou odpovědné osoby za výsměchu všech zúčastněných počůrat a uřezat jim všechny knoflíky.

Z toho mála času, který je dětským bitkám o knoflíky věnován, zabírají trestuhodně vysokou část „davové" scény obou part snímané mnohdy ve zpomalených záběrech, estetika zcela nevhodná k vykreslení klukovského pohledu na svět, pro který je potřeba nikoli celková perspektiva, ale klukovské oči, v nichž neschází jiskra, ale rozhodně v nich schází kýčovitý patos. Ten patos, který dotváří jeden z nejhorších soundtracků, který jsem poslední dobou slyšel.

„A když si tak člověk pomyslí, že až budeme dospělí, budeme možná taky tak hloupí jako oni..." Tak zní poslední věta knihy a při sledování filmu se s ní lze zcela jednoznačně ztotožnit a doufat, že do takové hlouposti, jako tvůrcům filmu, se nám dospět nikdy nepodaří.

Režie: Christophe Barratier
Hrají: Jean Texier, Guillaume Canet, Laetitia Casta, Kad Merad, Gérard Jugnot a další
Země původu: Francie
Žánr: dobrodružný
Zvuk: český dabing
Délka: 100 minut
Distribuce: Hollywood Classic Entertainment
Premiéra: 19. 4. 2012
Přístupnost: přístupný

Autor recenze: Tomáš Stejskal
Hodnocení: 1/5